Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.

My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. 1. List Janův 4, 19-21

Jan to říká lidem, kteří pravděpodobně o sobě říkali, že jsou křesťané a že mají rádi Boha. My občas říkáme jen, že jsme křesťané a už ne každý z nás odhodlaně řekne, že má rád Boha. Ale Jan je upozorňuje na jejich chování k lidem, kteří žili kolem nich. Že kdyby opravdu milovali Boha, tak se nutně musí také snažit chovat dobře k druhým lidem.

Kdo miluje Boha,…

Je tu z vás někdo, kdo by nechtěl být trvale šťastný? Kdo by nechtěl do nebe? Myslím, že každý z nás by chtěl být věčně šťastný. To znamená, být věčně v dokonalé Boží přítomnosti. Být šťastný jen díky Jeho přítomnosti, které já už nijak nebudu zabraňovat.
Bylo slíbeno, že nebudeme spaseni kvůli kvantitě dobrých skutků, ale protože věříme. Benedikt XVI. řekl, že víra je vztah. Jaký tedy mám vztah s Bohem? Jak se projevuje, že ho mám rád? Jak mu mám projevovat, že ho mám rád? …když Ho nevidím.

Vybav si osobu, kterou máš rád a můžeš jí vidět. Věrného kamaráda, přítele, partnera, manžela, sestru, bratra… Jak bys chtěl, aby ti on projevoval, že tě má rád? Jak ty mu projevuješ, že ho máš rád? Můžeš s ním mluvit, všímat si ho, myslet na něj, když ho nevidíš, něčeho se pro něj zříci, něco pro něj udělat, dát mu dárek, být s ním,… To je praktický návod k tomu, jak můžeme projevovat Bohu, že ho máme rádi (myslím tím přímo Jemu, nemám teď na mysli Jemu skrze lidi).

…ať miluje i svého bratra.

Když někoho máme opravdu rádi, chceme kvůli němu mít rádi i lidi, které má on rád. Bůh má rád osobně každého člověka (i ty, kteří nám jsou nepříjemní, nesympatičtí, je pro nás těžké s nimi vycházet nebo nás něčím štvou) a dívá se na každého jako laskavý otec. Když chceme a snažíme se mít rádi Boha, pak se budeme snažit mít rádi každého, koho máme kolem sebe.

Někdy na to sami od sebe ale nemáme. Nebojme si to přiznat, prostě je to tak. Bůh po nás ale nechce něco, co by s jeho pomocí nemohlo být dosaženo. Z toho plyne, že je důležité, když vidíme, že na to sami nestačíme, prosit Boha o pomoc. (Taky mně pomáhá, pokusit se na ty lidi, které mi nejde hned milovat, podívat tak, jak se na ně asi dívá Bůh.)

Proto čím intenzivnější vztah s Bohem budeme mít, tím bude pro nás jednodušší milovat lidi kolem nás. A potom můžeme Bohu dělat radost i skrze druhé lidi.

Nebojte se dát do toho všechno!!! Snažit se - stojí to za to!